Je hrozně těžké popsat, co je to "tramping". Nejen proto, že jde o volné ideově orientované hnutí s výrazně dobrovolným zapojením, nepodmíněným ničím jiným, než čistě emociálním pocitem sounáležitosti, způsobem myšlení, a vztahem k historickým tradicím. Je to těžké i proto, že tramping je a vždy byl hnutím mladých lidí, dnes běžně označovaných jako "teenageři".

Člověk který má za sebou už více než půl století existence (kupodivu i takoví trampové existují) se pak nutně při vyjádření jakéhokoli názoru a stanoviska dostává do pozice někoho, kdo už dávno netvoří podstatu a jádro trampského hnutí jako takového. Svoje znalosti, zkušenosti či jen osobní přesvědčení a emociální vztah k trampingu a jeho artefaktům, nemáme napsány na čele.
Z hlediska průměrného teenagera, a nejen dnešního, je každý, kdo už překročil pětadvacítku, již apriorně jen obstarožní, nic nechápající hejhula, víceméně odpovídající onomu tradičnímu pojetí paďoura, a pokud je mu více než třicet, je naprosto nedůvěryhodně mimo jakékoli "teenagerské" představy o životě. Mimo cokoli, co by mohlo vyjadřovat názory a stanoviska přínosné pro dobový tramping jako hnutí.

Nemám iluze, že by takové postoje byly charakteristické jen pro dnešní mládež.
Svého času jsme nebyli jiní. Pokud se pamatuji, vyjádřil tento postoj kdysi dávno lapidárně už Daniel Cohn-Benditt, jeden z vůdců francouzské revoltující mládeže za studentských bouří v roce 1968 (a dnešní radikální europolitik) svým slavným citátem: "Don't trust anyone over thirty!" ["Nemějte nic společného s těmi, kdo jsou starší třiceti let!"] :-)

Číst dál: Filosoficky laděný úvod do sociologie trampingu...