( malý manifest Kamarádů Festivalu Trampské písně )

Jak se zde už zmiňujeme jinde, lze trampskou píseň specifikovat jednak tématicky - všechny typicky trampské písně vytvářeli, psali, překládali, interpretovali, hudebně transponovali, či rovnou skládali muzikálně nadaní kamarádi pro ostatní trampy, a jednak jako specifický kulturní projev vyvěrající z celé tradiční filozofie ryze trampského pohledu na svět.

Z hlediska tématického a žánrového: trampská píseň nemusí být vždy to, co se hraje u táborových ohňů. Obvykle bývá, ale nemusí. V letité historii trampského hnutí existovalo mnoho období, kdy se u trampských ohňů ozývalo, zpívalo a hrálo mimo trampské písně kdeco, od lidovek, kramářských písní, študáckých popěvků, dobově populárních tanečních, šantánových a divadelních melodií, až po špičkové hudební projevy jiných žánrů, od country a bluegrassu až po beat či dokonce rock. O folku, jako takovém, ani nemluvě.

Namátkou v začátcích 20. let zpívali první "divocí trampové" u svých ohňů, jak lze zjistit z dochovaných svědectví pamětníků, neuvěřitelnou směsku všeho co znali a co se jim tehdy zdálo přijatelně romantické, od skautských pochodových písní, přes lidovky (české, pošumavské, moravské, slovenské, překlady polských, ruských, anglických nebo německých lidových písní) až po tehdejší populární taneční písně.
Totéž se praktikovalo i kdykoli později, v následujících desetiletích, až do konce minulého století, přes fakt, že trampská píseň se mezitím vyčlenila jako samostatný žánr. Jednak dobrých trampských písní nikdy nebylo nazbyt, a jednak si jednotliví kamarádi, ať již jako tvůrci těchto písní, či jen jejich interpreti, vždy přenášeli do trampského prostředí vše, co je dobově kulturně či muzikálně ovlivňovalo.

Nemá tedy valný smysl pokoušet se tvrdit, jak to v současnosti dělají někteří folkaři (včetně určité části víceméně výrazných osobností tramp-folkové kulturní scény), že klasická trampská píseň je mrtvý a zakonzervovaný žánr, bez vývoje a budoucnosti. Zkrátka položka z muzea, fosílie ze skanzenu, věc nefunkční, nemoderní a odbytá jak měšťanský dům z období biedermayeru. Jediné, co s ní údajně lze udělat, je modernizovat ji. Přizpůsobit ji duchu a vkusu současnosti, osekat z ní dobové ozdoby, otlouct z ní její kulturní specifičnost a svébytnost, zarovnat ji s ostatní folkovou hudební produkcí z níž tak nevychovaně a tvrdohlavě vyčnívá, a pokud by to nešlo, tak ji alespoň vyškrtnout z povědomí konsumní veřejnosti, protože co s kulturním artefaktem, který se nedá přizpůsobit současným zvyklostem a požadavkům komerčně laděné folkové popkultury?

Ale není to tak. Podobná tvrzení plynou z neznalosti situace a souvislostí, občas i z vyhraněné kulturně-konsumní demagogie, či z povrchních názorů nezúčastněných, jejichž představy o trampingu jako hnutí se omezují v podstatě jen na účast či dokonce jen organizaci různých okrajově kulturních akcí, které mají s trampingem často společný už pomalu jen název, který jim kdosi před lety přilepil. ;o)
Bereme-li v tomto směru v úvahu i fakt, že část trampsko-folkové kulturní scény, včetně některých hudebních těles je, díky obrovské konkurenci panující u nás v oblasti obecného folku, dosti zainteresována na tom, aby přetáhla třeba jen minimální část trampské populace k vlastním muzikálním představám, přestože tyto už dávno nemají s trampskou kulturou ani s jejími kořeny moc společného, získáme určitý přehled o problematice.

K.F.T.P. všechny tyto kulturní vlivy, snažící se dobově z nejrůznějších důvodů a motivací redefinovat tradiční pojmy a vytvářet si tak prostor pro vlastní existenci chápe, nicméně náš názor je pragmaticky realistický: podstata trampské kultury zůstává stále tam, kde jsou historické tradice a kořeny hnutí ze kterého tato kultura vychází, a pokud se tyto kořeny a tradice někdo snaží pohrdavě odsuzovat, bagatelizovat, či redefinovat je podle svých představ, pak se trampingu a vlastně i celé trampské kultuře sám vzdaluje.
Stejně jako trampingem nejsou cédéčka s písněmi vašich oblíbených kapel, které máte doma v příborníku, tak i trampská píseň není ani zdaleka to, co o ní dnes určitá část soudobých kapel či amatérských hudebních teoretiků, často z ryze komerčních (občas dokonce i existenčních) důvodů, tvrdí.

K.F.T.P. zastává v tomto směru názor, že dokud existuje tramping jako hnutí, jako výraz představ a názorů určité části populace, hlavně mladé, existuje s naprostou jistotou i jeho kulturní zázemí, trampská kultura a její projevy. A jedním z projevů této kultury jsou i trampské písně. Jsou to vždy a výhradně ty písně, které vycházejí z potřeb a názorů samotných trampů, a které respektují zmíněné tradice a kořeny trampské kultury jako takové.

Cokoli jiného do škatulky "trampská píseň" nespadá. Je to folk. Ať už blízký trampské písni, či muzikálně nebo tématicky vzdálenější, stále je to jen folk, není to "trampská píseň". Ta totiž není, i když si to občas leckdo myslí, položka v seznamu nějakého hudebního vydavatelství. Ani škatulka v hudebním slovníku, dokonce ani představa manažera nějaké folkové hudební skupiny, který si je vědom konkurence v oboru a chce se přiživit na tradicích a letité popularitě trampské písně jako žánru, aby prosadil vlastní průměrnou kapelu někde, kde je podle jeho názoru malá konkurence a tedy lepší možnost "vyniknout muzikálně z šedivého průměru". ;o)

Stačí se podívat na netu (třeba http://www.folkcountry.cz/kapely.htm) na sáhodlouhý seznam folkových a country skupin. Kolik z nich má šanci se v konkurenci ostatních prosadit a stát se jedničkou, hvězdou na folkovém či country nebi? Jedna z deseti nebo ze sta? A co ty ostatní....?

Aby bylo jasno, nemáme nic proti tomu. Pravidla festivalu nevylučují apriorně nikoho. Ani kapelu z úplně jiného žánru.
Předpokládáme sice, že skupiny které se festivalu účastní budou hrát žánrově klasickou či moderní trampskou píseň, ovšem způsob, jak se toho zhostí, je při dodržení předem známých pravidel festivalu jen a jen na nich, na jejich muzikálních schopnostech.
Jsme si vědomi, že mnoho ze soudobých folkových či country kapel kdysi začínalo na klasické trampské platformě, a má k ní blízko, přestože se časem dostaly jinam. Nepředepisujeme nikomu, kam má žánrově směřovat, a jak se má hudebně vyvíjet.
Nicméně trváme na tom, že chce-li se už taková, žánrově odlišně laděná hudební skupina Festivalu trampské písně zúčastnit, měla by jeho žánrovou specifičnost a jeho vztah k trampským kulturním tradicím respektovat.
Jak ve snaze dodržovat předem veřejně známá pravidla festivalu, tak ve výběru toho, čím se chtějí před specificky žánrově laděným trampským publikem prezentovat.

Snahy některých folkových hudebních skupin, které se v minulosti rozhodly spoléhat na své vyspělé muzikální schopnosti a smysl a formu festivalu sabotovat či dokonce zesměšňovat, jsou jednak hloupé, protože nebojují s pořadateli festivalu, ale přímo s celou svébytnou trampskou kulturou, a tím své popularitě nijak nepomáhají, a jednak nesmyslné, protože pravidla festivalu jsou daná předem, a kvůli jedné folkové kapele, i třeba špičkové, je měnit nebudeme.
Jednak k žádným změnám nemáme důvod, a jednak by to nebylo fér vůči ostatním trampským skupinám, které na ona pravidla spoléhají a řídí se jimi.

Výsledkem tedy v každém případě bude, že skupina, která nebude chtít závazná pravidla a žánrově tématické začlenění festivalu respektovat, bude hodnocena nutně o jednu, dvě kvalitativní třídy hůře, než kdyby se přizpůsobila. Stejně tak může být i ze soutěže vyloučena, a to bez ohledu na své muzikální či interpretační kvality.
Závazná pravidla festivalu nejsou pro legraci. Žánrové začlenění je výraz vztahu pořadatelů k trampské kultuře, kterou podporují, nikoli věc veřejné diskuze na široširé folkové scéně.
Nejsme folkaři, jsme trampové, a to na čem nám záleží je podpora trampské kultury, specificky trampské muziky a písně, nikoli podpora hudebních představ nějaké tramp-folkové kapely o tom, jak má dnes podle jejich názoru vypadat ta "trampská píseň". Je to jasné?

Necítíme se kompetentní k tomu, abychom redefinovali tradiční kulturní pojmy staré už mnoho desetiletí jen proto, že se některým dnešním nezainteresovaným jednotlivcům zdají "nemoderní" a nesoudobé. To je totiž jen názor. Momentální názor, který před pár desetiletími neplatil, a za pár desetiletí rovněž platit nebude.
Ovšem tramping a jeho kulturní zázemí bude i po desítkách let existovat, i když třeba v dobově změněné formě, protože vychází nikoli z nepodstaných dobových názorů ovlivněných momentálními kulturními či společenskými trendy, ale z globálně nadčasových aspektů - z touhy každé mladé generace po svébytné originalitě, romantice, dobrodružství, blízkém vztahu k přírodě, od nějž se moderní společnost čím dál více vzdaluje, ze snah po sociálnímu zařazení podle vlastního výběru bez sociálních šablon, a z mnoha dalších věcí. A jsou to věci, které pociťuje a řeší každá generace bez výjimek.
Proto je i tramping, jako možnost subjektivního vyjádření těchto pocitů a potřeb v podstatě věčný. Stejně tak i jeho kulturní složky, třeba ta "trampská píseň".

Vztah k tradicím není "nemodernost", zapšklá ustrnulost, šosácký konservativismus, ani zahleděnost do "slavné minulosti" vlastního mládí, jak se nám snaží někteří kritikové festivalu po svém interpretovat naše názory.
Je to výraz úcty k tomu, co jsme zdědili po předchozích generacích, víra v kořeny které oni svou životní filosofií, celým svým způsobem života, vytvořili a naplnili, a které jsme my převzali za své. Tak jako to udělají i další generace, až tu pochodeň trampských tradic, zvyků a představ převezmou po nás.

Víme, že následující generace naši dobovou představu o tom, co je to tramping a jeho kulturní projevy, nepřevezmou celou. Že si ji samozřejmě, stejně jako my kdysi, upraví podle vlastních představ. Víme to, a jsme s tím smířeni.
Ale víme také současně, že každá z následujících trampských generací převezme za svůj i onen vztah k tradicím, ke kultuře předků, kteří možná naivně a nemoderně, ale vždy s planoucím srdcem se snažili své sny a představy uskutečnit.
Víme to proto, že to udělala každá z celkem pěti generací za těch posledních už skoro sto let, po které tramping jako společenský fenomén existuje.