O trampingu
Filosoficky laděný úvod do sociologie trampingu...
Je hrozně těžké popsat, co je to "tramping". Nejen proto, že jde o volné ideově orientované hnutí s výrazně dobrovolným zapojením, nepodmíněným ničím jiným, než čistě emociálním pocitem sounáležitosti, způsobem myšlení, a vztahem k historickým tradicím. Je to těžké i proto, že tramping je a vždy byl hnutím mladých lidí, dnes běžně označovaných jako "teenageři".
Člověk který má za sebou už více než půl století existence (kupodivu i takoví trampové existují) se pak nutně při vyjádření jakéhokoli názoru a stanoviska dostává do pozice někoho, kdo už dávno netvoří podstatu a jádro trampského hnutí jako takového. Svoje znalosti, zkušenosti či jen osobní přesvědčení a emociální vztah k trampingu a jeho artefaktům, nemáme napsány na čele.
Z hlediska průměrného teenagera, a nejen dnešního, je každý, kdo už překročil pětadvacítku, již apriorně jen obstarožní, nic nechápající hejhula, víceméně odpovídající onomu tradičnímu pojetí paďoura, a pokud je mu více než třicet, je naprosto nedůvěryhodně mimo jakékoli "teenagerské" představy o životě. Mimo cokoli, co by mohlo vyjadřovat názory a stanoviska přínosné pro dobový tramping jako hnutí.
Nemám iluze, že by takové postoje byly charakteristické jen pro dnešní mládež.
Svého času jsme nebyli jiní. Pokud se pamatuji, vyjádřil tento postoj kdysi dávno lapidárně už Daniel Cohn-Benditt, jeden z vůdců francouzské revoltující mládeže za studentských bouří v roce 1968 (a dnešní radikální europolitik) svým slavným citátem: "Don't trust anyone over thirty!" ["Nemějte nic společného s těmi, kdo jsou starší třiceti let!"] :-)
Číst dál: Filosoficky laděný úvod do sociologie trampingu...
Trampské zvyky a etiketa - názor
Názor od šerifa T.O.Stone City.
Uvedl bych že určitě je základem všeho chování k sobě, chováme se k sobě jako kamarádi i přesto že se vidíme třeba poprvé.
Zvykem je podávat si ruku se zalomením palce a pozdravit se Ahoj. Taktéž je zvykem chodit v tmavých odstínech přírodních barev, pokud tedy osada nemá daný stejnokroj ( např. : červenočerná košile...)
Zvykem je zpívat na ohni Vlajku či trampskou hymnu, zapalovat slavnostní oheň loučemi a ohniště mít ohraničené dvěma kruhy.Zvyklostí je též, že se o salvnostní oheň stará Palivec či pekelník, nebo ohnivák a že mu za to je odměnou placka.
Zvykem je taky rozdávání camrátek všem účastníkům pozvaných na akci ( a to zdarma) a rozdávání placek výhercům soutěží.
Zvykem je v osadě volba sheriffa a jeho zástupce.
Zvykem je i označení příslušnosti k osadě tzv. domovenkou která se nosí na levém rameni a označení sheriffa a jeho zástupce hvězdou nošenou na levé straně hrudi. Každá osada má vlastní vlajku
Do trampské etikety bych uvedl určitě povstaní a smeknutí klobouku při vlajce či trampské hymně. Taktéž smeknutí klobouku při minutě ticha za kamarády, kteří už mezi námi nemůžou být. Osobně považuji za nevhodné vykřikovat při minutě ticha jména kamarádů, kteří jsou na psledním "Velkém" vandru, protože každý má spoustu kamarádů a vzpomíná si právě na ty svoje, kteří už odešli. Pak to místo minuty ticha vypadá jako minuta překřikování bab na tržišti.
Slavnostní oheň je posvátný tudíž se do něj nic nehází. Do uzavřeného kruhu vstupuje pouze
pekelník. Do otevřeného kruhu může vstoupit kdokoli. Za vstoupení do uzavřeného kruhu či vhození něčeho do ohně následuje trest, který uděluje sheriff. Totéž platí když pekelník zneužije své postavení a odnáší posvátný oheň z kruhu (i to jsem už bouhžel žažil - odpaloval si cigáro idiot).
Do etikety také patří že když sheriff pořádající osady promlouvá k hostům tak hosté pokud možno mlčí.
Ahoj Dobrák.
Tváře trampů dneška
KDO Z DNEŠNÍCH TRAMPŮ, TĚCH STARŠÍCH I MLADÝCH SE STANE V BUDOUCNU LEGENDOU? KDO VÍ...
Je v našich řadách tolik šikovných lidí, tvůrčích osobností,citlivých psavců i rukodílných výtvarníků a také těch, co daly své nezištné síly a čas do tvorby a budování pomníku 90 ti letému trampingu sběrem věcí a památek po kamarádech, kteří již sedí u věčného ohně.
Klikem se dostaneš na Fotoalbum picasa, které je neustále aktualizováno o nové "přírůstky" zasílané kamarády.
Zde ve fotografiích jsou také první snímky zveřejněny a to v sekci Muzeum.
