Festivalové pohledy

adelapolaskovaPocházím z moravského Přerova, ovšem již více než 20 let žiji v Praze. Takže to, co vám nyní chci sdělit, úzce souvisí s mými celoživotními zkušenostmi a názory na lidi a na nynější svět. Víte, v našem hlavním městě se v současnosti žije dost odosobněně, bez citu - o skutečných upřímných láskách ani nemluvě. Věřte mi, že to znám z vlastní zkušenosti.  Po celý svůj život se věnuji hudbě na všech úrovních, tak jsem si řekla, že bych si mohla se svou kytarou vyrazit i do Horního Jelení na 38. Festival trampských písní. Ovšem OUHA! Jaká tvrdá pravidla pro účastníky soutěže! Vystupuji sama se svými songy po různých klubech a festivalech, a další hudebníky jsem narychlo bohužel nesehnala. Takže jsem do Jelení vyrazila s doprovodem svých dvou pejsků Aidinky jezevčice a Benečka čínského chocholouše, s 15 kg rancem, no a svou starodávnou kytarou. (Mám ji už přes třicet let ve svém vlastnictví). Nikdy jsem ve svém životě nebyla cca 12x najednou políbena hned při vstupu na koupaliště, kde se stanovalo. Žádné "chruščovky" - nýbrž upřímné kamarádství. Uvítání jako v tom nejromantičtějším filmu. Zůstala jsem z toho paf a říkám si, no, jestli to tak půjde dál.......No, a ono to tak šlo....dál......Kam jsem vstoupila, všude vládla pohoda, úsměv, pomoc a kamarádství. I sluníčko se začalo radovat a vskutku - až na malou výjimku - nám svítilo po celý festival. Však jsem Plavčíkovi mailem před odjezdem z Prahy tvrdila, že ho na festival přivezu z Prahy.  Sen se mi splnil!!!! Teprve v neděli dopoledne na autobusové zastávce v Jelení začalo pršet a zdvihl se pořádný fukéř.

32. ročník: Horní Jelení - "Svátek pro písničku"

(obsáhlá reportáž Hanky Hosnedlové)

hanka

( Hanka Hosnedlová, profesí spisovatelka a novinářka, autorka desítek trampských písní, mnoha knih a povídek, renesanční osobnost jihočeského trampingu, která tento ročník festivalu navštívila se záměrem něco o FTP napsat, nám o něm nakonec napsala následující...)

Letošní 32.ročník Festivalu trampských písniček v Horním Jelení byl první, který jsem osobně navštívila, ačkoliv o jeho aktérech, dění a vítězích jsem psala do trampského i civilního tisku už hezkou řádku let.
Vždycky mi totiž do toho něco zacházelo - Trampská Porta v Ústí nad Labem a účast v redakci Portýra, zpěvavé Strakonické Jamboree a jeho zahraniční návštěvníci, mezinárodní potlach Modrého orla v Aníně, kde se scházejí trampíci zejména z Německa a Švýcar, ale také všichni ze zámoří toho času na území naší republiky, a tím výčet paralelních aktivit zdaleka nekončí.
Tentokrát jsem se ale rozhodla přijmout každoroční pozvání Freda (Jiří Jedlička) - hlavního organizátora festivalu v Horním Jelení, který společně s kamarádem Hombrem pro mne vymysleli funkci festivalové žurnalistky. Ačkoliv i s tímto zařazením nakonec bylo všechno poněkud jinak, vůbec jsem nelitovala, že jsem se rozhodla v posledním květnovém víkendu právě pro tuto volbu.

"Festival tradiční trampské písně."

(zkrácená reportáž Ladislava "Franka" Nykla)

frank

( Ladislav “Frank” Nykl, známá osobnost západočeského trampingu, šéfredaktor trampského časopisu Stopař, který se festivalu už léta pravidelně účastní, nám o něm napsal následující...)


Jméno městečka Horní Jelení se už dávno stalo synonymem dobré trampské muziky a ti co tvrdí, že se tato muzika rozplynula ve folku, už asi dlouho nebyli na žádném opravdovém trampském potlachu a nebo nevědí co to je.
U každého ohně se stále objevují staré trampské písničky a zpívají je i mladí lidé. Jako tomu bylo i na Festivalu, kde bylo vidět nespočet mladých tváří.

Mě osobně nejvíc potěšila kapela Pekaringo od Bratislavy, která zahrála a zazpívala staré české trampské písničky daleko lépe, než některé naše kapely. V jejich projevu byl elán a obrovské nadšení pro tuhle muziku a bylo to vidět po celé jejich vystoupení.