Trampové jsou zvláštní odrůda lidstva. Nestačí jim běžná touha po dobrodružství, romantice či sebeurčení, vlastní každému mladému člověku. Musejí mít své vlastní touhy, velmi specifické a vyhraněné, jako ostatně celé, dnes už téměř století staré trampské hnutí. Výrazem této touhy jsou mimo jiné i trampské písně.
Trampské písně jsou, jako zvláštní odrůda folku, blízká lidové písni, často naivní, sentimentální a nedobové. Nevynikají originalitou muzikálního vyjádření ani se nesnaží vytvářet hudební trendy. Na nic si nehrajou a nic nepředstírají.
Ale na rozdíl od masové komerční hudební produkce specializující se na to, aby zaujala davy, mají trampské písně něco, o čem může soudobá hudební popkultura jen snít. Mají "duši". Emociální působivost. Tu nedefinovatelnou věc, vznikající jako odraz pocitů a dojmů jejich autorů, kteří do těch písní vložili své touhy, emoce, představy, přání a sny.
Trampská píseň je v tom směru, stejně jako folk, přímým pokračovatelem a moderním nástupcem lidové písně.
Festival trampské písně v Horním Jelení je stejně jako tramping a jeho tradice, už tradičně, od dob svého vzniku před více než třiceti lety, velmi specifický a vyhraněný. Dokonce natolik, že si v určitém soudobém kulturním okruhu, který chápe význam pojmů "vyhraněnost" a "tradice" výhradně v kulturně pejorativním smyslu, vysloužil přízvisko "skanzen". Nicméně, je to jen nepochopení. Žánrová specifičnost a vyhraněnost je u alternativních kulturních směrů běžná, zejména u těch, které za sebou už mají nějakou tu historii a kořeny (což trampská píseň, jen tak mimochodem, má, jak si nakonec můžete zkontrolovat v sekci Archivy zdejšího webu). A emociální vztah ke kulturním tradicím, sahajícím dnes už pět generací do minulosti (což je znatelně víc, než je věk většiny dnešních "kritiků" festivalu) má také svoji váhu.
Dnešní Festival trampských písní, přestože je jiný, než v dobách, kdy vznikal, si stále, bez ohledu na dobové změny, zachovává svou původní podstatu a tvář, kterou měl před lety. Je stále festivalem trampským a je zde nejen pro trampy. Je tu pro každého, komu se trampská píseň líbí, a kdo k ní má vztah. A protože takoví lidé stále existují, existuje i Festival.
Je nám jasné, že i trampská píseň se mění. Plyne to z toho, že každá trampská generace si vytváří na základech obecných kulturních tradic trampingu vlastní kulturu, přizpůsobenou dobovým souvislostem, požadavkům a vlivům. Ale Festival trampských písní, jako nadčasové vyjádření alternativních kulturních tradic trampingu, si nemůže dovolit nějakou část těchto kulturních tradic pomíjet. I když mohou části soudobé mladé generace, zahleděné do sebe, připadat nemoderní a zbytečné.
Chápeme trampskou alternativní kulturu v širším kontextu. Jako dobově významný kulturní artefakt s tradicí a historií, nikoli jen jako momentální vyjádření pocitů soudobé generace, tak obvyklé a běžné u soudobé komerční pop kultury. Proto je současný Festival trampských písní v Horním Jelení takový, jaký je. Tradičně trampský a pro všechny, kterým trampská píseň něco říká.
Je to vždy pro návštěvníka zažitek, sedět v zšeřelém sále, poslouchat všechny ty staré i novější melodie, interpretované těmi nejlepšími trampskými hudebními skupinami současnosti, a nechávat se jimi unášet do vlastního světa. Do světa svých niterných snů, někam tam, kde se cítíme sami sebou. Do světa romantiky modravých dálek, kamarádství a výrazných emocí. Do světa tak vzdáleného shonu a ruchu moderní doby, která nemá čas se na chvíli zastavit a prožít své sny.
Do světa, kde, jak kdysi napsal Géza Včelička - "... praskají ohně a hrdla flaší naplněných rumem, v hustém lesním porostu se objímají staří trampští vlci se svými plavovlasými ladies a nad smrčinami se vznášejí ke strnule černému nebi skličující písně flibustýrů, zatímco pavučinami větví a modrým oparem mlhy prýští měsíční záře....".
K.F.T.P.
