Je hrozně těžké popsat, co je to "tramping". Nejen proto, že jde o volné ideově orientované hnutí s výrazně dobrovolným zapojením, nepodmíněným ničím jiným, než čistě emociálním pocitem sounáležitosti, způsobem myšlení, a vztahem k historickým tradicím. Je to těžké i proto, že tramping je a vždy byl hnutím mladých lidí, dnes běžně označovaných jako "teenageři".

Člověk který má za sebou už více než půl století existence (kupodivu i takoví trampové existují) se pak nutně při vyjádření jakéhokoli názoru a stanoviska dostává do pozice někoho, kdo už dávno netvoří podstatu a jádro trampského hnutí jako takového. Svoje znalosti, zkušenosti či jen osobní přesvědčení a emociální vztah k trampingu a jeho artefaktům, nemáme napsány na čele.
Z hlediska průměrného teenagera, a nejen dnešního, je každý, kdo už překročil pětadvacítku, již apriorně jen obstarožní, nic nechápající hejhula, víceméně odpovídající onomu tradičnímu pojetí paďoura, a pokud je mu více než třicet, je naprosto nedůvěryhodně mimo jakékoli "teenagerské" představy o životě. Mimo cokoli, co by mohlo vyjadřovat názory a stanoviska přínosné pro dobový tramping jako hnutí.

Nemám iluze, že by takové postoje byly charakteristické jen pro dnešní mládež.
Svého času jsme nebyli jiní. Pokud se pamatuji, vyjádřil tento postoj kdysi dávno lapidárně už Daniel Cohn-Benditt, jeden z vůdců francouzské revoltující mládeže za studentských bouří v roce 1968 (a dnešní radikální europolitik) svým slavným citátem: "Don't trust anyone over thirty!" ["Nemějte nic společného s těmi, kdo jsou starší třiceti let!"] :-)

Na druhé straně, pokud něčemu skutečně věříme, a emociálně nás to zajímá (což je ve vztahu k trampingu běžně pravidlem, jinak by nemohl být pro lidi tolika generací emociálně přitažlivý), věříme současně i věcem, idejím, vztahům a aspektům, které nejsou jen součástí dobové formy vnímání trampingu, již si každá generace vytváří sama pro sebe, ani součástí něčího individuálního názoru.

Víra v určité idejové představy není omezena jen na nejmladší generaci trampů, tvořící jádro a podstatu trampského hnutí v dobově formě. Konkrétní představy o trampingu mohou být tak různé, jako jsou různí lidé, kteří tramping jako hnutí vytvářejí. Ale spojovací články, přerůstající hranice našich individuálních názorů i generačních představ o trampingu vždy existují.

Jsou to, společensky vzato, dva základní aspekty: jednak určitá forma názorné sociální výchovy, kterou nám poskytuje kontakt s jinými trampy. Převzetí určitých idejí, názorů, tradic a způsobů chování. Stejně jako je tomu třeba skautingu, který je ovšem orientován na děti, mládež mladší 15ti let.
Správná a vyrovnaná vandrácká kolektivní výchova obsahuje v podstatě všechny prvky, které u skautingu oceňujeme: schopnost vycházet s kolektivem, samostatnost a soběstačnost v řešení životních situací, znalosti základních praktických dovedností které tuto samostatnost umožňují, či správný a odpovídající vztah k přírodě a schopnost ji respektovat, už proto, že obejít se bez ní zatím nedokážeme, a mnoho dalších věcí. Tato výchova se nejvíce projevuje v kolektivních formách trampingu, v trampských partách a osadách. Člověk je obecně tvor kolektivní a individualismus má své hranice. I v rámci trampského hnutí.
Druhým aspektem jsou samotné letité historické tradice hnutí. Začínající tramp, bez ohledu na to, jak se k trampingu dostal, je všemi těmi idejemi, názory, tradicemi a způsoby vnímání jevů a souvislostí, nevyhnutelně formován. Vytváří si vlastní vztah k okolnímu světu na trošku jiné bázi, než okolní společnost, formuje si průběžně s dospíváním vlastní způsob života a názory, které po případném ukončení období aktivního vandráckého mládí i nadále ovlivňují jeho život a vztahy k okolní společnosti.

Tramping je hnutí, které nelze obecně definovat. Nelze ho totiž vyčlenit ze souhrnu ostatních společenských tradic, idejí a představ - tramping na ně vždy jen navazuje, individualizuje je, doplňuje do nich to, co širší společenské ideje běžně postrádají - hravost, individuálně pojatou romantiku, možnost sociálního zařazení podle vlastních představ, svobodu v širší společenské formě, než jakou umožňují jiné ideové formy života, etc....
Problém obecné nedefinovatelnosti trampingu (a současně jeho velmi markantní výhoda) je právě v tom, že jde o natolik volné, vlastně jen ideové hnutí, vycházející ze shody určitých základních představ o životě. Tramp je trampovi trampem vcelku jen proto, že věří ve stejné věci. Že "myslí obdobně". Jiný globální spojovací aspekt mezi trampy jako členy hnutí zvaného tramping neexistuje.

Sociologicky vzato, je detailně jednotné vnímání světa, které nám vnucují standardní sociální ideje a etika v podstatě jakékoli globální společnosti, omezující už v základech. Definují nás sociálně bez možnosti výběru. Přizpůsobují si nás sociálním nátlakem a výchovou k tomu, abychom byli schopni se společností, ve které žijeme, koexistovat. Z hlediska samotné široké společnosti je to v pořádku. Ale není to v pořádku z hlediska souhrnu přání, mínění a názorů jednotlivců.
To je také hlavní sociologický důvod, proč je tramping jako návazné sociální hnutí pro mladé tak psychologicky přitažlivý. Umožňuje jim individuální seberealizaci v oblastech, které jsou pro ně v době dospívání a formování osobnosti důležité, a nabízí k té seberealizaci přitažlivé podmínky a historickými tradicemi prověřené ideové formy.