24. ročník: Horní Jelení - pohledy z druhé strany

(Kamarád Bruml z kapely Tempo di vlak, jedné z nejlepších tramp-folkových hudebních skupin současnosti, popisuje, jak to kdysi, v roce 1999, viděli tehdy začínající festivaloví muzikanti ...)

Na festival v Horním Jelení jsem se velice těšil. Ovšem před tím jsem musel své důvěřivé hlavičce napovídat, že to vlastně bude pěkný vandr a že ve vlaku si moc fajn zazpíváme a nic víc.
Dále jsem už neuvažoval, zakázal jsem si to. Jen tak mohu přežít. Zbytek kapely se taky těšil, ovšem i na písničkové soutěžení. V duchu jsem viděl obraz telátek vedených na porážku.

"Čermná nad Orlicí, vystupovat , dále již pěšky !"
Měl jsem pravdu, je to moc pěkný vandr. Jaro se začíná kamarádit s létem a práce na poli dotváří vesnickou pohodu.
Na potlachovišti začala festivalová realita. Obrovské hemžení všelijakých týpků - od drsných traperů s liščími ocasy na zem až po potetované motorkáře. Ti všichni nás budou soudit svým potleskem.

Příznivý los nás zařadil do odpoledního předkola.
"A ještě napište rozestavení pro zvukaře a nezapomeňte poznačit kolik máte lajn."
"Aha, nezlob se prosím tě, my hrajeme na mikrofony poprvé, copak je to lajna?"
A už jsme chytřejší, a už jsme zkušeňáci, lajny mají ty lepší kytary ve kterých je jedna malá dírka navíc a do té se strká špagát s takovým kovovým koncem. To my nemáme.

Začíná předkolo a většině kapel to hraje moc pěkně. A mně to pomalu dochází:
"Cože, my taky budeme hrát ?!"
Jen si zbytečně nekazit pěkné dopoledne. Ale blíží se doba, kdy si budu muset připustit, že i já tam budu stát u té plenty a pravděpodobně i zpívat. Jen nic neuspěchat.

Už to přišlo, stojíme za oponou a konferenciér si nás bere do parády:

"Odkud jste, jak dlouho hrajete, aha takže dneska poprvé."
Na tom asi budeme stavět. Doznívají poslední tóny pražského Lístku a z těla se stává výkonný stroj na výrobu adrenalinu.
"Tak na plac !"
Pěkně svižně! Na trému, zaplať pánbůh, není čas. Schody, plenta, ostré šajny reflektorů, spousta mikrofónů, železných tyček, drátů a káblů.
Prostředí se tváří nepřátelsky. Jen sluníčko na base se příjemně pohupuje - pro štěstí.
"Zkuste hlasy !"
Kdopak to tu mluví?
Vzorně plníme příkazy pana zvukaře, pěkně po řadě: Cowboy, Ája, Viki, Bruml.
"A hraje Tempo di vlak ....."
Je to jako ve snu. Začínáme zpívat. Špatně se slyšíme, s mikrofony u nosu nevidíme na hmatníky nástrojů. Písnička končí, a copak to, lidé tleskají!
Honem začínáme druhou.

Je to jako zlý sen. Vůbec není slyšet hlavní kytara, Viki přidá, no nazdar, kytara hraje něco jiného než zpíváme a my taky nezpíváme spolu. Za chvíli do mikrofonu kvílím pouze já, tak toho raději nechám.
Skončili jsme v půlce písničky. To se žádné kapele nestalo. Cowboy vše takticky svedl na zvukaře, ale co naplat, každý si řekne sám, co chce slyšet v odposlechu a my jsme bez jakýchkoli zkušeností.

Z publika se ozvalo spásné : "Znova!"
Začali jsme znova a odezpívali zbytek písniček. Ještě během jedné písně začal trochu z rytmu klepat kompresor na chlazení piva, ale to jsou malé věci a pivo stejně nejlíp chutná studené.
Propocení a psychicky strhaní jsme vypadli za plentu. Ten pocit, že je to za námi, byl nenahraditelný.
Zkopali jsme to, ale nevadí, případná špatná zkušenost je taky zkušenost.

Čekáme na vyhlášení skupin postupujících do finále. Nedoufáme a abych řekl pravdu, ani mi to nevadí.
"A dále postupuje Tempo di vlak, Ostrava."
Ježíšíkriste co budeme dělat! Co budeme zpívat!
Společně s naším týlovým pracovníkem Zajícem sestavujeme repertoár. Vybrané písničky jsme ovšem moc nezkoušeli, ale nevadí, máme ještě půlhodinu čas. Životního úspěchu jsme dosáhli, takže o nic nejde, jsme v klidu.
V klidu jsme byli i na pódiu a holky skvěle zazpívaly Babí léto. Měly úspěch.

Na vyhlášení výsledku jsme hodně zvědaví, o nic nám nejde.
Berou to odzadu, óóó, jak napínavé.
10. nic, 9. nic, 8., 7., třeštíme na sebe oči - zapomněli na nás, 6., 5...
"Čtvrté místo obsadila skupina Tempo di vlak, Ostrava."
Nemůžeme uvěřit. Z dvaceti tří kapel čtvrté místo. Taková sláva. A navíc čtvrtí už nemusí zpívat, vychází nám úplně všechno.
Ještě pokec s Kapitánem Kidem a je opravdu konec.
Potom se už nedělo nic zajímavého, pouze oslavy a obrovská euforie....

Za Tempo di vlak, Bruml