Pocházím z moravského Přerova, ovšem již více než 20 let žiji v Praze. Takže to, co vám nyní chci sdělit, úzce souvisí s mými celoživotními zkušenostmi a názory na lidi a na nynější svět. Víte, v našem hlavním městě se v současnosti žije dost odosobněně, bez citu - o skutečných upřímných láskách ani nemluvě. Věřte mi, že to znám z vlastní zkušenosti.  Po celý svůj život se věnuji hudbě na všech úrovních, tak jsem si řekla, že bych si mohla se svou kytarou vyrazit i do Horního Jelení na 38. Festival trampských písní. Ovšem OUHA! Jaká tvrdá pravidla pro účastníky soutěže! Vystupuji sama se svými songy po různých klubech a festivalech, a další hudebníky jsem narychlo bohužel nesehnala. Takže jsem do Jelení vyrazila s doprovodem svých dvou pejsků Aidinky jezevčice a Benečka čínského chocholouše, s 15 kg rancem, no a svou starodávnou kytarou. (Mám ji už přes třicet let ve svém vlastnictví). Nikdy jsem ve svém životě nebyla cca 12x najednou políbena hned při vstupu na koupaliště, kde se stanovalo. Žádné "chruščovky" - nýbrž upřímné kamarádství. Uvítání jako v tom nejromantičtějším filmu. Zůstala jsem z toho paf a říkám si, no, jestli to tak půjde dál.......No, a ono to tak šlo....dál......Kam jsem vstoupila, všude vládla pohoda, úsměv, pomoc a kamarádství. I sluníčko se začalo radovat a vskutku - až na malou výjimku - nám svítilo po celý festival. Však jsem Plavčíkovi mailem před odjezdem z Prahy tvrdila, že ho na festival přivezu z Prahy.  Sen se mi splnil!!!! Teprve v neděli dopoledne na autobusové zastávce v Jelení začalo pršet a zdvihl se pořádný fukéř.

Tolik lásky a tepla nejenom od páteční "pagody", která byla zapálena v 21 hodin při tónech trampské hymny posvátné Vlajky. Po celou sobotu od rána až do hluboké noci se žilo štěstím. Na každém kroku - nejenom na koupališti, nýbrž i v sokolovně v Jelení, kde probíhala soutěž kapel, jsem potkávala nové kamarády a kamarádky, kteří mě brali ihned mezi sebe i s mými pejsky bez nějakých okolků a cavyků. Nemohu se jinak vyjádřit, co se týká atmosféry na festivalu - jenom úchvatné pocity překvapení v pozitivním smyslu a štěstí.

Dokonalá organizace festivalu mi vyrážela dech. Je za ní vidět kus pořádné náročné práce všech pořadatelů. Hlavně na večerním soutěžím koncertu, kde vystoupilo osm vítězných kapel při zaplněném hledišti Hornojelenecké sokolovny. Mimo jiné - nádherný "sáleček" a hned vedle historické muzeum s těmi nejskvělejšími jmény českého i světového trampingu.

Tramping je svébytná kultura, která nikdy nevyhyne na základě nemyšlení některých nechápajících  jedinců, kteří vůbec nechápou, o co vlastně jde. Od mládí jsem díky svému tátovi trampovala a naučila se hrát trampské písničky. V této hudbě a hlavně v textech je obsažen celý život čistých, skromných, muzikálních lidiček (zpěváků a hudebníků), kteří nikdy nemohou vymřít a zůstat nemoderní, pokud bude na této ZEMI vládnout LÁSKA. A ONA BUDE! Věřte mi - bez lásky není života. A v těch trampských písničkách je jenom živo oplývající láskou. Soudobost, dokonalost, nadšení, emoce, skvělé hudební výkony - tohle přece nikdy nezahyne!!! Na vlastní oči jsem viděla a uši slyšela, že mezi lidem českým a moravským pořád vládne kamarádství, čistota srdcí a spravedlnost. Ale nejenom tohle - mám kamaráda, který žije v Sydney a o 38. Festivalu trampských písní v Horním Jelení ví. Rád by se zúčastnil 39. ročníku F.T.P. To už je co říct. Festival lidských srdcí jde do celého světa.
Díky - kamarádi.

Adéla "Aida" Polášková.