Trampské hnutí je společenské a kulturní dědictví českého a slovenského národa, které svoji podobou a hudebním zaměřením nemá nikde ve světě obdoby. Jen    málo které zaměření na využití volného času jako je tramping, se může pochlubit  svojí 90 ti letou tradicí.Tramping existuje bez přestávek bez ohledu na hospodářské a politické řády od roku 1918 až po současnost.

Trampské hnutí vzniklo z několika proudů. Byl to Woodcraft, skauti (kde se mládeži nelíbil vojensky disciplinovaný řád) a ostatní neorganizovanou mládeží ovlivněnou divokým západem.

Začínalo se jezdit „na divoko“, některým skupinám se říkalo spartakovští nebo divocí skauti, ze kterých vznikla první trampská parta Roaming camp (Tábor řvavých). Z ní v r. 1918 vznikla první trampská osada u nás ZTRACENKA – TO Ztracená naděje ve Svatojánských proudech. Mládež po celotýdenní práci přicházela na jiné myšlenky a vyplnila tak svůj volný čas. Snažila se napodobovat své vzory z tehdejší literatury a filmů z divokého západu. Z nich na ně dýchala romantika a dobrodružství z dosud nepoznané  a neprozkoumané přírody. Mládeži přestal vyhovovat disciplinovaný přístup skautů a chtěla se cítit zcela volně.

Tato myšlenka „útěků do přírody“ se rychle rozšířila mezi většinu mladých lidí a postupně se k nim přidávaly i ti starší a  mladí lidé z dalších společenských vrstev. Toulky do přírody se mimo Prahu brzy rozšířily po celém území nově vzniklého Československého státu. Trampské hnutí, které ovlivnilo zprvu jen proletariát se dostalo i mezi další vrstvy obyvatelstva, mezi drobné řemeslníky a pokrokovou inteligenci. Ač se to tehdejší maloměšťácké společnosti nelíbilo, tak vznik trampského hnutí byl na světě a již se nedal potlačit ani zlikvidovat.

Postupně na prvních tábořištích začaly vyrůstat chatrče zbité tehdy z bedniček po vojenské munici a byl zaznamenán vznik dalších trampských osad. Na osadách se začalo žít podle zájmů a vytvářely se nejrůznější skupiny, které žily sportem, kulturou, literaturou apod. Na osadách se četly i knihy,mládež se začala vzdělávat. Do trampského života  postupně začaly pronikat i hudební nástroje a netrvalo dlouho zrodily se první trampské písně, které odrážely život na osadách.. Mezi první trampské skladatele patřili např. dnes již velmi známí Jarka Mottl, Pedro Mucha, Tony Hořínek, bratři Kordové a další. Trampské písně se nezpívaly jen u táboráků na osadách, ale i na cestách a kdo měl na vlak, tak i ve vlaku.

V té době nikde nevzniklo podobné hnutí zaměřené na lásku k přírodě, romantiku a kamarádství. Je to ryze česká a slovenská specifická záležitost, která přežila několik společenských řádů, nevyhnula se ani 2. světové válce. V té době založili trampové i svoji „První zimní trampskou partyzánskou brigádu“, která se zúčastnila odboje proti nacistům.

V časových údobích dochází k poklesům zájmu o tramping, aby se hned v zápětí zvedla nová vlna, zejména pak 60.  a  90. léta minulého století.

Trampské hnutí se stalo kulturním dědictvím českého a slovenského národa. Trampské písně vytvořily nový hudební žánr, který ovlivnil vývoj hudební tvorby 20. století. Z řad trampů se rekrutovali i významní sportovci, muzikanti, zpěváci, herci, malíři a další odborníci v různých oborech.

Tak jako každé hnutí i tramping se snaží o založení vlastního trampského muzea v České a Slovenské republice. O zrození trampského muzea se již několikrát v trampské historii usilovalo, např. v šedesátých letech aktivita Pavly Brožové – Brochesové a posléze se o to snažili i kamarádi Tony Hořínek se Slávkem Ostrezim. Nakonec alespoň z této snahy vznikla publikace „Kronika trampské písně“.

O založení vlastního trampského muzea se dohodla i rada šerifů na 11. slovenskočeském potlachu na Dunaji v r. 2004. Iniciátoři kamarádi Sam a Prcek se ujali nelehkého úkolu založit vlastní trampské muzeum. Bohužel kamarád Sam tragicky zahynul a kamarád Prcek nedodržel usnesení rady šerifů z Dunaje 2004 a jde svoji vlastní cestou sbírek pro Národní muzeum.
Myšlenka založení vlastního trampského muzea českých a slovenských trampů se zalíbila Kamarádům festivalu trampských písní v Horním Jelení, kteří již mezitím založili archiv trampských písní, archiv trampských osad, archiv trampských osobností, archiv trampských písničkářů, trampských časopisů a další. Rozhodli se respektovat dobrou myšlenku z rady šerifů na Dunaji 2004 a to založit vlastní trampské muzeum česko-slovenských trampů. Založili prozatímní mobilní Trampské muzeum a usilují o založení vlastního trampského muzea českých a slovenských trampů. V kamenné podobě tak, jako slouží ostatní muzea pro uchování kulturního dědictví.

Byl zpracován první projekt vlastního trampského muzea, jak by mohlo v budoucnu muzeum vypadat a s tímto projektem probíhají jednání na různých úrovních státních orgánů a institucí. Dále také po mnoha jednáních mezi trampy bylo také dohodnuto, že samotné trampské muzeum by si na sebe nevydělalo a aby dotace na provoz muzea byly co možná nejmenší bylo navrženo, že ideální by bylo zřídit trampský areál s doplňujícími službami jak pro trampy, tak další zájemce s řadou celoročních doprovodných programů. V areálu kromě muzea by mohlo být veřejné tábořiště, ubytování I. a II. kategorie pro starší a nemocné kamarády, turistická ubytovna, stanové základny pro pořádání nejrůznějších táborů, potlachoviště pro potlachy osad, které nemají svůj vlastní kemp nebo pro pořádání národních  setkání, občerstvení, sportoviště, sociální zařízení a další.

Lokalita trampského areálu by mohla být v místech, kde tramping má již své letité kořeny a vhodné by bylo místo u řeky aby mohli i vodáci lokalitu využít.

Do doby, nežli se bude moci myšlenka realizovat, objíždí kamarádi z K.F.T.P. zatím prozatímním mobilním trampským muzeem trampské akce např. Festival trampských písní v Horním Jelení , trampský festival Trosecký širák, Trampský mlýn ve Skaličce, Svojšický podzim anebo se vystavují jen části expozice Muzea na československých a slovenskočeských potlaších např. v Lozornu nebo Žerotíně, kde od pořadatelů obdrželi jednu z hlavních cen za propagaci trampingu.

O mobilním trampském muzeu je mezi trampskou veřejností dosti značný zájem. Kamarádi vozí či posílají informace, dokumenty i trojrozměrné předměty a všichni jsou rovněž zaneseni do seznamu dárců. O tuto naši aktivitu projevil zájem na konci roku 2010 i ředitel NG prof. Knížek, který v Holicích  trampské archivy navštívil, obdivoval naši činnost a v upomínku na svoji návštěvu zanechal svoji knihu.
Bohužel se aktéři myšlenky zrodu vlastního trampského muzea setkávají i s „rádoby kamarády“, kteří se přetvařují a záhy vychází najevo, že v této činnosti vidí jen svůj prospěch anebo, jak co nejvíce ze všeho urvat pro sebe. Je to vysloveně netrampský projev!

Současný společenský řád a nedobrá ekonomická situace státu není zrovna nakloněna zrodu trampského muzea, přestože se jedná o kulturní dědictví českého a slovenského národa Příznivci té to skvělé myšlenky se však nevzdávají a dokud jim zdraví dovolí a budou-li žít, nikdy se nevzdají a budou za svou myšlenku bojovat až do konce. A pokud se to nepodaří naší generaci, jistě se najdou mezi mladšími i ti co pak tuto naši  myšlenku uskuteční.