Ačkoliv jsme 46. ročník Festivalu trampských písní pořádali s určitými obavami, jak to celé dopadne, s radostí konstatujeme, že proběhl úspěšně. Svědčí o tom vysoká účast kapel, plné hlediště diváků, kteří si během finále pomalu neměli ani kam sednout, a průběh bez větších zádrhelů (i když samozřejmě je vždy co zlepšovat a my se nad tím již nyní zamýšlíme).

Při pohledu do publika jsme s radostí konstatovali, že věkový průměr našich návštěvníků se snižuje a i vystupující hudební skupiny se omlazují. Zájem o trampské písně tedy neutuchá se stárnutím a odcházením trampů, nyní již většiny seniorů, ale svědčí o tom, že určitý mezigenerační přenos v tomto hudebním žánru, ale i životním stylu, proběhl, což je i hlavním cílem festivalu.

Na letošním ročníku vystoupilo 8 hudebních skupin z Čech (Ajeto, Bílá peřej, Camna, Co dům dal, Country kolaps, Choroši, Chrpa, Láďa Koťátko Niklíček a Mňau mňau band), 8 z Moravy (B.P.T., Hudlaři, Jazz za Bukem, Kati, Padej!, Staří prdi, T.H.S.Brzdaři, TK Duha) a 2 dokonce ze Slovenska (Grajciar, Stino a priatelia), u jejichž interpretů jsme obdivovali výbornou češtinu. Těší nás, že kapely se k nám rády vrací, navazují mezi sebou vztahy, účast na festivalu je pro ně motivací oprášit nebo objevit trampské písničky, které třeba tolik běžně nehrají. Jak vokální, tak instrumentální projev byl u všech zúčastněných na vysoké úrovni a velmi vyrovnaný. Porota (Béďa Šedifka Röhrich, Jana Jelen Novotný, Jan Španěl Vejvoda, Eva Krejčí a Vláďa Martinec) měla skutečně těžký úkol - už jenom výběr kapel do finále, kam mělo postoupit osm skupin, nebyl jednoduchý, protože nebyl nikdo slabší.

Při poslechu povinných písních jsme se přesvědčili, že kapely mají přehled o trampské tvorbě do roku 1950, vzpomenuly autory Tonyho Hořínka, Sallyho Emanuela Prkno, Jarku Mottla, Zdeňka Vorlíčka, Oto Laušitze a Gejzu Dusíka, Eduarda Ingriše a Jozefa Chlumeckého, Jaromíra Václava Šmejkala, Vladimíra Eddy Fořta, Jaroslava Moravce, Leopolda Korbaře, Jiřího Voldána, Jana Borůvku (John Gollwell), Bedřicha Austa, Vildu Sýkoru a Josefa Řehoře, Josefa Kareše, F. Rissla a Josefa Svarovského, Františka a Jendu Kordovy a další. Muzikanti ukázali šíři tvorby těchto autorů a bylo vidět, že dokážou předvést vlastní názor v interpretaci, nekopírují slavné předlohy a hrají tyto písničky s láskou.

I soutěž v interpretaci vlastní písně byla na vysoké úrovni, jak u českých, tak slovenských kapel, a téměř všichni účastníci zařadili písně z vlastní tvorby.

Vítězné kapely nakonec shodně přesvědčily porotu i diváky, že jsou ty nejlepší, protože se ve svých verdiktech obě strany vzácně shodly.

Cena diváka: Grajciar a Staří prdi (podruhé v historii festivalu byl stejný počet hlasů pro dvě skupiny).

Hlasování poroty: 

1. Grajciar Bratislava 

2. Staří Prdi Brno

3. B. P. T Zlín

4. T. H. S. Brzdaři Olomouc

5. Chrpa Chrudim

6. Choroši Střední Čechy

7. Country Colaps Pardubice

8. Camna Litoměřice

Nejlepší zpěvák (čka): Saša - Láďa Koťátko Niklíček a Mňau mňau band

Nejlepší hudebník: Radek Pelikán – B. P. T. Zlín

Nejlépe zahraná píseň do 50. let: T. H. S. Brzdaři – Sosna

Nejlépe zahraná píseň z vlastní tvorby: B. P. T. Zlín – Nad ránem

O tom, že na festival jezdí zástupci všech generací, nás vždy přesvědčí udílení ceny nejmladšímu účastníkovi (pětiměsíční Tobiáš) a také tomu nejstaršímu (opětně jako v předchozích letech převzal nestárnoucí Béďa Šedifka - 87 let), kterému ale zdatně mohl sekundovat i Jiří „Kilián“ Jiruše z Bílé Peřeje, druhý nejstarší přítomný.

Bylo nám ctí, že jako letošního hosta festivalu jsme mohli přivítat legendární zpěvačku paní Jitku Vrbovou, doprovázenou kytaristou Honzou Andělínem Frühwirtem. Paní Jitka umí zaujmout nejen svým zpěvem, ale spolu se svým hudebním doprovodem umí posluchače i mile pobavit.

Jak už bývá zvykem, festival proběhl opět jako celovíkendový a návštěvníci kromě poslechu písní měli možnost se o trampingu dozvědět více díky mobilnímu trampskému muzeu a trampským archivům, což kromě festivalu jsou další významné aktivity našeho spolku přispívající k uchování trampské historie.

Děkujeme kapelám, že přijely, zahrály a zazpívaly – u ohně, na pódiu, ale i do časných ranních hodin všude možně. Divákům, že vydrželi celodenní maraton, vytvářeli úžasnou festivalovou atmosféru, když se přidávali ke zpěvu a spontánně reagovali na obzvlášť dobře zahraná sóla. Všem sponzorům a spolupracujícím osobám za věcné a finanční dary a pomoc. Pravidelným osobnostem, bez kterých by to nešlo (konferenciéři, zvukař) a pořadatelskému týmu, který po celoroční přípravě zúročil veškerou snahu.

Doufejme, že za rok zase poslední celý víkend v květnu se na Horním Jelení pozdravíme Ahoj!

Těšíme se při poslechu starších i mladších „trampáren“ naviděnou a naslyšenou.

Ahoj v Jelení!